13. 5. 2012

NĚCO

Stává se že vás někdo tak dokonale překvapí že nevíte co říct.
Třeba dneska moje máma, řekla mi že zbytečně ztrácím čas.
A víte co?

Má pravdu. Celý svůj dosavadní teenagerovský život jsem ztratila přemýšlením o tom, co budu dělat v budoucnu a upřímně stejně jsem na to zatím nepřišla. Neříkám že jsem nedělala zajímavé věci nebo že můj život byl zatím k ničemu ale kdybych měla za pět minut umřít, na co by po mém odchodu lidé které jsem znala mysleli? Podle mě by to pro ně asi nebyla nic moc velká ztráta protože o mě dohromady ani neví. Víte, vždycky jsem chtěla v životě něco dokázat, něco co by si ostatní zapamatovali, něco chytrého, něco... a jak to tak vypadá strávila jsem pět let hledáním toho NĚČEHO ale najednou na prahu patnácti let jsem si uvědomila že smyslem mého (zatím) krátkého života bylo hledání pravdy kterou zatím ani nemůžu znát.

Měla bych tedy přestat ztrácet čas a něco dělat, ale co?

Možná jste o tom už slyšely, nebo ne, to je fuk, ale na internetu se poslední dobou rozmohly "Before i die" obrázky (nevím jak jinak to nazvat), na každém obrázku je nějaká činnost/věc/místo/dovednost kterou by někdo chtěl dělat/vlastnit/navštívit/umět a vy si z nich (z obrázků) můžete sestavit vlastní předsmrtný seznam, kde budou věci které byste za svůj život chtěly stihnout. Je jasné že je to v reakci na 'plánovaný konec světa' a že jsou ty položky v seznamech z valné většiny dost komerční (např vlastnit celou paletku stínů od chanel, nebo setkat se s one direction) ale najdou se tam i smysluplné věci, takže si takový seznam možná sestavím.... :D
Můžete to koneckonců taky zkusit : http://perfectbucketlist.tumblr.com/


Protože 'Everyday's the first of the rest of your life'.
A jo!

3. 5. 2012

ins Theater gehen

Víte co je nového?

Nic.

Vlastně píšu jen tak nějak z povinnosti (?)

Nebo proto že nemám s kým mluvit. vlastně mám ale možná mě baví dělat ze sebe chudáka před cizíma lidma...

Rafla sem se s mámou, kvuli absolventské výstavě. já sem potom pět minut před odjezdem utekla ven z domu a ona je na mě naštvaná... kdo by to byl tušil??? já ano.. ale nechtělo se mi to říkat nahlas.

Zítra jedu možná do Prahy.

Dneska jsem všude cítila šeřík, možná kvuli těm lidem...


Protože moje spolužačka skutečně věří,
věří v boha a na skřítky.
Každý ať si věří v co chce.


Dík.



1. 5. 2012

Když pochopíte, že už to nezáleží jen na vás a mamince.

Mám teď takové výkyvy... v jednu chvíli je můj život nejdokonalejší, mám spoustu kamarádů a úžasný výsledky ale v příštím okamžiku mám pocit že horší už to nebude.
Přeháním, protože to samozřejmě není vůbec takový drama v souvislosti s tím že někde v Africe umírají lidé hlady a na AIDS, protože moje vlastní já je jen zrnko písku na Sahaře světa, jenže pro to zrníčko, pro ten malý vnitřní svět mě samé, je tenhle problém tak hrozivý jako pro některé lidi vyslovení slova 'Popocatépetl' (opravilo mě to tak se to tak asi píše). Čekáte teď něco jako - "Mám rakovinu!", "Stěhujeme se do Indie" nebo "Barák nám zboural obří slon"... ale je to jen děsná hloupost mého pubertálního světa.

Vlastně ani nevím proč tohle píšu.

Vlastně asi nechápu že to nikoho nezajímá.

Vlastně bych si měla uvědomit že to není tak bezvýznamné...

a URČITĚ bych se měla zvednout a začít s tím teda něco dělat !!!

Protože mi právě teď dodala sebedůvěru...

P.S. Děkuji všem blogerrům kteří poslouchají Pearl jam, díky vám sem je objevila.