Poslední.

Tady to nejde. Poslední věta - bee-smell.blogspot.com .

Dík Tér.

je to Tér. ?

ehm ano je.
Ale kdo to může vědět když ona si sama ještě není jistá?

Jen taková hovadina...

Nepsala jsem dlouho. Důvod mám! (že bych se pro jednou měla na co vymluvit?) V pondělí 21.5. jsem totiž spadla s vázou ze schodů, jela jsem do nemocnice do Příbrami kde mi řekli že mám přeřízlou šlachu a operovali mě. Na kontrole jsem ale stále necítila prst... Takže sem musela jet na revizi operace do Prahy na Vinohrady. Ukázalo se že to pan doktor v Příbrami lehce po*ral, neboť jsem měla přeřízlé šlachy dvě, a ještě dva nervy... byla sem tam čtyři dny a teď sem v Praze u tety a jezdím na převazy, v sobotu už jedu domů kam se už neuvěřitelně těším. Sádru budu mít až do prázdnin ale snad to bude v pořádku.
ŽIJI! :)

Táta taky slavil padesátiny... na dvakrát a bylo to dost zajímavý... :)
Hlavně ta druhá oslava- ta rodinná ... půlku hostů sem vůbec neznala, bratr se značně namazal a hrál na saxofon, snoubenec mojí sestřenice zpíval lidovky svým hlubokým hlasem a já se tomu všemu s kámoškou tlemila (musela jsem si přivést posilu v podobě M.)... úplně jak v nějakým filmu, napadaly mě tam pořád nové a nové náměty na velice ironické povídky.
Ta první- s kamarády byla uvolněnější, pravda ale možná proto jsem si tam připadala jako by mě neustále někdo dusil, jako by se mi všichni smáli... možná proto že sem tak nemožnej člověk.

A je mi patnáct! to je jedna novinka z poslední doby... konečně 24.5... takže ta ruka byl úžasnej dárek, ještě že je levá...

sbohem a šáteček!

Protože si jí zpíval mě, aspoň to tak vypadalo.

NĚCO

Stává se že vás někdo tak dokonale překvapí že nevíte co říct.
Třeba dneska moje máma, řekla mi že zbytečně ztrácím čas.
A víte co?

Má pravdu. Celý svůj dosavadní teenagerovský život jsem ztratila přemýšlením o tom, co budu dělat v budoucnu a upřímně stejně jsem na to zatím nepřišla. Neříkám že jsem nedělala zajímavé věci nebo že můj život byl zatím k ničemu ale kdybych měla za pět minut umřít, na co by po mém odchodu lidé které jsem znala mysleli? Podle mě by to pro ně asi nebyla nic moc velká ztráta protože o mě dohromady ani neví. Víte, vždycky jsem chtěla v životě něco dokázat, něco co by si ostatní zapamatovali, něco chytrého, něco... a jak to tak vypadá strávila jsem pět let hledáním toho NĚČEHO ale najednou na prahu patnácti let jsem si uvědomila že smyslem mého (zatím) krátkého života bylo hledání pravdy kterou zatím ani nemůžu znát.

Měla bych tedy přestat ztrácet čas a něco dělat, ale co?

Možná jste o tom už slyšely, nebo ne, to je fuk, ale na internetu se poslední dobou rozmohly "Before i die" obrázky (nevím jak jinak to nazvat), na každém obrázku je nějaká činnost/věc/místo/dovednost kterou by někdo chtěl dělat/vlastnit/navštívit/umět a vy si z nich (z obrázků) můžete sestavit vlastní předsmrtný seznam, kde budou věci které byste za svůj život chtěly stihnout. Je jasné že je to v reakci na 'plánovaný konec světa' a že jsou ty položky v seznamech z valné většiny dost komerční (např vlastnit celou paletku stínů od chanel, nebo setkat se s one direction) ale najdou se tam i smysluplné věci, takže si takový seznam možná sestavím.... :D
Můžete to koneckonců taky zkusit : http://perfectbucketlist.tumblr.com/

Protože 'Everyday's the first of the rest of your life'.

A jo!

ins Theater gehen

Víte co je nového?

Nic.

Vlastně píšu jen tak nějak z povinnosti (?)

Nebo proto že nemám s kým mluvit. vlastně mám ale možná mě baví dělat ze sebe chudáka před cizíma lidma...

Rafla sem se s mámou, kvuli absolventské výstavě. já sem potom pět minut před odjezdem utekla ven z domu a ona je na mě naštvaná... kdo by to byl tušil??? já ano.. ale nechtělo se mi to říkat nahlas.

Zítra jedu možná do Prahy.

Dneska jsem všude cítila šeřík, možná kvuli těm lidem...

Protože moje spolužačka skutečně věří,

věří v boha a na skřítky.

Každý ať si věří v co chce.

Dík.

Když pochopíte, že už to nezáleží jen na vás a mamince.

Mám teď takové výkyvy... v jednu chvíli je můj život nejdokonalejší, mám spoustu kamarádů a úžasný výsledky ale v příštím okamžiku mám pocit že horší už to nebude.
Přeháním, protože to samozřejmě není vůbec takový drama v souvislosti s tím že někde v Africe umírají lidé hlady a na AIDS, protože moje vlastní já je jen zrnko písku na Sahaře světa, jenže pro to zrníčko, pro ten malý vnitřní svět mě samé, je tenhle problém tak hrozivý jako pro některé lidi vyslovení slova 'Popocatépetl' (opravilo mě to tak se to tak asi píše). Čekáte teď něco jako - "Mám rakovinu!", "Stěhujeme se do Indie" nebo "Barák nám zboural obří slon"... ale je to jen děsná hloupost mého pubertálního světa.

Vlastně ani nevím proč tohle píšu.

Vlastně asi nechápu že to nikoho nezajímá.

Vlastně bych si měla uvědomit že to není tak bezvýznamné...

a URČITĚ bych se měla zvednout a začít s tím teda něco dělat !!!

Protože mi právě teď dodala sebedůvěru...

P.S. Děkuji všem blogerrům kteří poslouchají Pearl jam, díky vám sem je objevila.

Voní včela?

Zahrada

Pampeliškové pírko vletí do okna pokoje,

v němž jsem dlouho nebyl.

Po zahradě Barbařině chodím 

a hledám dveře, které tu nikdy nebyly.

 Ivan Wernisch ze sbírky 'Zimohrádek'

Zajímalo by mě zda má včela nějakou vůni. Létá si z kytky na kytku a nevoní? Není vám to divné? 

Měla by vonět po šeříku protože tu vůni mám moc ráda.

Protože tu Gottovu nemám vůbec v lásce.

letět.

Chtít se vznést a letět jako pták, zírat z okna a představovat si smrt. Přesvědčovat lidi o své pravdě z čistého přesvědčení že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Uvědomit si že tvá pravda není ta nejideálnější, měnit proto názor a vidět vítězoslavné úšklebky na rtech, vědět ale žes udělala správnou věc.

Začala sem psát svou povídku do soutěže, začátek je dost abstraktní (něco jako první odstavec, vyjádření pocitů) ale asi nakonec změním téma... bude to o sebevraždě ale ne z důvodu smrti blízkého člověka, bude z důvodu nesnesitelnosti života, z víry v nesmyslnost bytí ... no možná to tam nakonec ani nepošlu, kdo ví...

Dneska sem se zase úspěšně vyhnula referátu o Titaniku... musím ho na zítra předělat, neboť to co sem chtěla přečíst (respektive přednést), bylo fakt slabý, bída s nouzí, trapas... no navíc já mám referát jen o tom filmu (který se mi vůbec nelíbil, neustále sem to přetáčela ... nudila sem se), spolužačka měla referát o opravdovým Titaniku a já mám ten film, problém je v tom že ta spolužačka to měla na půl hodiny a já tam teď se svým dvouminutovým povídáním přijít nemůžu... nechci zklamat i tu poslední učitelku která mě má ještě ráda... na angličtině mi docela záleží.

Protože sem asi duší hippík :D

Protože i přes ten oheň v textu, umí mě naprosto uklidnit.

"Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřebního ústavu."

Mark Twain

anorexie jako životní styl? vítejte v české republice!

Ve čtvrtek a v pátek jsem nešla do školy, byla sem nemocná... nudila sem se a tak když už mě nebavilo koukat se na další film a neměla sem co číst, šla sem se podívat na net.

Nic sem nehledala jen sem si tak projížděla blogy a klikala na odkazy buď někde v článcích nebo prostě v komentářích a najednou sem se dostala do sítě blogů, které byly úplně na chlup stejné a nešlo se z nich dostat pryč, bylo jich tolik.... hádejte o čem byly.

Byla to komunita holek které na blog píší své jídelníčky, nadávají si do hus za to že snědly jednu sušenku navíc a ostatní je utěšují způsobem že když si dají navíc dvakrát za sebou cvičební pásmo nějaký hollywoodský super cvičitelky, bude to v pořádku. 

Myslím že na to většina z vás už někdy narazila. Je to totiž poslední dobou dost rozšířené a ze spousty mladých holek se díky tomuhle fenoménu stávají anorektičky. 

"To je hrozné" říkala sem si když sem to poprvé asi před rokem viděla, a chtěla sem té holce napsat že je blázen a že by měla začít jíst. Když sem ale rozklikla to okno k vyplnění komentáře, v očekávání že tam najdu několik komentářů o tom jak je anorexie hrozná nemoc úplně sem se lekla. Bylo tam asi dvacet komentářů od holek které jí podporovaly a říkaly jí že za pár týdnů už jí bude na celý den stačit jen jedno jablko a tři litry vody.

Došlo mi že pokoušet se je přesvědčit že dělají špatnou věc, by bylo zbytečné a že dokud alespoň úmyslně nespějí k anorexii a píšou na ty své blogy že 'anorektičky rozhodně nejsou!' tak je to ještě jakž takž v pohodě... když sem ale včera v záhlaví jednoho z těch blogů našla nápis "Anorexia is not diet but a lifestyle..." (= "Anorexie není dieta ale životní styl") chtělo se mi zvracet, situace na většině z těch blogů totiž pokročila tak daleko že se rozlišují na PRO ANA a PRO MIA, a berou to tak, že anorexie a hladovění jim naprosto vyhovuje, jako svoje vzory berou baletky a modelky a nezastaví se před ničím.

TADY ,TADY ,TADY a ještě třeba TADY

tohle jsou většinou ještě mírné případy... upřímně, dost mě to děsí :(

P.S. dneska 30. článek huhuhuhuuuuuuu ...(ironie)

Protože se mi nikdy neoposlouchala.

neni na něj název

Bezvětří

V bezvětří starých ran,

v krajkoví ctnostné špíny, 

pod křídlem líných vran, 

jež slétly do roviny,

žiji sny tesklivé:

mrtvý se dívá z hlíny

do světla na živé 

a na tančící stíny

v ulicích Ninive.

                Jaroslav Seifert ze sbírky 'Jablko z klína' (1933)

      

Mám Seiferta ráda a i když sem jeden čas nemohla přenést přes srdce že to byl komunista pochopila sem potom že to v té době bral jako jedinou možnost...tehdy to tak asi prostě vypadalo. Pak už snad vystřízlivěl.

Uklidňují mě jeho krásné, jakoby s lehkostí napsané verše a zdánlivá jednoduchost, neskrývaná pointa. Zároveň si v něm i náročnější čtenář najde svoje a i jeho čtenářské buňky jsou složitostí myšlenky (snad) uspokojeny.Líbí se mi že i přes to že se neuchýlil k volnému verši, jsou jeho básně hodny dlouhého přemýšlení a jsem hrdá že to byl Čech a mohu si tak jeho dílo vychutnávat  v originále, což o většině mých oblíbených básníků říci nelze.

Dnes končí prázdniny a i přes to že jsem toho měla naplánovaného mnohem víc než jsem nakonec stihla jsem si je docela užila, jediné co mě hodně štve je, že hezky je až dneska, zrovna v den kdy musím sedět doma a zabývat se hrůznými slohy a projekty do školy....asi to moc hrotim.

Uvědomuju si tíživou skutečnost že naprosto netušim co bych chtěla v životě dělat, baví mě psát, ale upřímně nevím jestli by mě bavilo JEN psát, navíc kolik lidí se v dnešní době uživí jen psaním? kolik z tisíce? 0,2 člověka? nevím a asi to ani nechci vědět, možná že se chci utopit ve vlastní nevědomosti, nevědomosti o životě a o tom co bych podle mnohých měla dávno znát, 'o tom jak to chodí' du zvracet...(nebo radši ne)

jen něco co sem našla v počítači.

Protože sem umřela smíchy :)

Pohledy.

Ve středu, když nám začaly prázdniny, jela jsem do Prahy, hlídat svoje malé sestřenice Emu a Ninu. Jelikož sem tam samozřejmě spala, po odvedení malých blonďatých slečen do školky jsem měla celý čtvrtek volno v Praze. Rozhodla sem se že domů pojedu ve čtyři dvacet a že si tedy nějak rozumně užiju Prahu.

Odjela sem tedy z Dejvic na Václavák a z Václaváku sem šla dolů, kde mě do očí uhodil ten trojpatrový kolos zvaný New Yorker, kde sem se zařekla že si nikdy nekoupím ani ponožky, nějaký dívčí/dilinovský pud mi nakázal vkročit do onoho domu hrůzy a já s překvapením zjistila že to není tak hrůzné jak sem se obávala a zakoupila sem si hvězdičkovatý šátek který bych nikdy netipla  na New Yorker (ani nevíte jak sem doufala že tam uvnitř nepotkám žádnou známou tvář :D). Prošla sem se po příkopech a pak sem přišla k Palladiu do kterého sem zalezla a prošla si všechny mě známé i neznámé 'šopy'. Potom sem odjela na Anděl a hodinu seděla v tamějším (v tomhle slově budu stejně vždycky psát mně, ještě že mě to tady tak chytře opravuje) KFC  a psala do svého Papelote bloku.
Výsledek dne v obchodech: koupila sem si dvě trička, šátek a tašku a pak hořce litovala v knihkupectví když sem si už nemohla koupit čerstvě přeložený čtvrtý díl odkazu dračích jezdců (ano čtu odkaz dračích jezdců). Ale nakonec sem si to i užila, možná že jednou za čas člověku takhle povrchně /u téhle věty se autorka zhroutila  smíchy ze židle/  strávený čas udělá dobře. (Celej tenhle odstavec zní strašně snobsky... jak by řekla moje matka- 'jsi moc kritická')

Dneska sme byli v táboře tetiným novým autem a já si na sebe vzala své nové tričko (zastřelte mě někdo, stává se ze mě parodie na fashion bloggerku) a cítila se neuvěřitelně rockově :D (pochopíte až ho uvidíte, ANO! já ho pro vás i VYFOTILA!!!!) /autorka zase spadla ze židle/. Oblečení mě už nezajímalo, důležitý byl jeden jediný obchod - obchod s výtvarnými potřebami 'u Tukana' u kterýho bych se nejradši zadlužila takovym způsobem že to hezký neni, jen kdybych získala všechny ty nádherný věci, voní to tam terpentinem a je to tam dřevěný a krásný :D. Maminka se asi zadlužila za mě a koupila mi terpentin (takže konečně vim jak voní), desku potaženou jakousi látkou (na malování) a plátěnou tašku (krémové barvy, když už sme u té módy). Z tohohle vyplývá že konečně vytáhnu svou sadu olejových barev, co sem dostala k vánocům....

pro dnešek dost o mě :)

takovýhle vlasy budu jednou mít :D

no není nádherný ? :D

ehm...

Protože, nejsem jejich velkej fanda ale tahle se jim fakt povedla.

Sobotu a neděli jsem strávila v příjemném odéru docházejícího krému na ruce a v touze prodloužit víkend tak o šest dní :D ještě že budou velikonoce, pojedu do prahy, kde budu hlídat své malé sestřenky, humor :D. Potom tam možná zůstanu a pudu do kina nebo se podívám po normálních černejch, úzkejch kalhotách :)... nevim, budu zas jednou pánem svého času. 

To mi připomíná že se před týdnem měnil čas... nevim jak vy ale já z toho byla celkem zmatená, neboť sem zjistila že není krásných pět ale hnusných šest hodin večer...

Taky sem se s kámoškou dohodla že už nikdy nebudem míchat brusinkový frisco, velké množství 'koly s rumem' a cosi neidentifikovatelného co měla bejt zelená, ale obraťme list.

Na včerejší zkoušce sem přišla na to že ty dívky co tam se mnou chodí mám asi fakt dost ráda a že asi seru na všecky píči ve škole, hurá do divadla. Dohodli sme se se že k divadelnímu programu (až budem tu naší slavnou hru taky jednou hrát) budeme přidávat kapesník, protože je to opravdu velký drama... :D dokonce je tam i sebevražda.

Ta sebevražda mi připomíná mou povídku, nad kterou sem přemýšlela dost urputně, přemýšlela sem o důvodu sebevraždy mé budoucí hlavní postavy napadly mě dvě : 1.smrt blízkého člověka, v tomto případě sem myslela spíš příbuzný - matka, nebo třeba dvojče a 2.že bych to mohla skombinovat s tou homosexualitou o který sem tady psala. Asi sem skrytej psychicky narušenej homosexuál :D.

Prostě protože ten text je úžasnej a asi tíhnu a na složitý rockový balady teď fakt nemám náladu a energii.

Tohle je mnohem jednodušší :/.

je to sport....

Dýl sem tady opět nebyla, dělo se toho teď mnoho, například sme se částečně rozhádali s mou 'super nejlepší kamarádkou' o které sem tu už jednou psala. Taky se teď děsně řeší taneční a mě to hrozně dere protože : 1.nemám s kým jít. 2.nechci tam jít. 3.musim tam jít.
No o tanečních určitě ještě z mé strany pár řádků padne... uvidíte.

Dneska byl v muzeu takovej vánoční velikonoční trh a já tam byla s devíti lidma za naší školu :D skládala sem origami a prodala sem toho z nás nejvíc neboť sem na každého příchozího hned řvala ".... kupte si origami za pět korun!" lidi ze mě byli fakt nadšený ale většinou koupili :D možná to trochu nerada přiznávám ale byla to s tou mojí třídou docela i sranda, ale jen docela :)....

Dneska sem se bavila s tátou o politice, přemýšlela jsem jak to udělat aby vypadly ty zlý podplacený tlustý svině a přišli tam normální chytrý lidi. Tatínka napadlo že bysme vůbec nemuseli chodit k volbám. Nemyslím naší rodinu nebo vesnici, ale všechny, VŠECHNY lidi který by tam mohli jít.
Vím moc dobře že je to nemožný ale představte si ten humbuk :D to by byla pořádná demonstrace :).....

Je to zvláštní ale moc toužim napsat do tý literární soutěže na volný téma, mám na to měsíc ale nemám námět. Napadlo mě že bych tam mohla poslat nějakou parodii ale nevim na co. Pak mě nevim proč napadlo napsat o sebevraždě nějaký psychicky narušený osoby nebo jen o smrti blízké osoby, protože je to sice hrozně depresivní a smutný, psalo by se o tom ale dobře- je to hodně emotivní. Taky sem uvažovala nad možností napsat něco o homosexuálech ale kdyby byl v porotě nějakej fanatik, nelíbilo by se mu to :/ a pak.... nevim. Nic, prázdno. Psali sme teď zase čtvrtletní slohovku a já psala na téma 'konec života'- úvaha. To docela šlo :D

Dělám absolventskou práci ve výtvarce a dlouho sem nevěděla co na ní mám dělat (jakej námět díla), naštěstí mě to osvítilo. Dělali jsem v rámci projektu 'budovy kolem nás' (nebo tak nějak) návrh hnusnejch komunistickejch budov v našem okolí tak, jak bysme chtěli aby vypadaly. Je to humorný a moc mě to baví, hlavně teda výroba modelu budovy, to je hodně zajímavý :D.

Zejtra je ještě od devíti do dvanácti ten trh ale du tam jen od jedenácti do konce => (matematické znamínko z toho vyplývá) mám zkoušku divadla na kterou se fakt těšim i když neumim druhý dějství :D

Toť vše :).

Protože sem vůbec netušila že kromě fanartu a psané fanfiction tvorby existují i 'fansongy' a protože se mi tenhle (v porovnání s tím co sem čekala za hrůzu po poslechu písně o sestrách blackových) 'fansong' i docela líbí. 

To víte moje nejoblíbenější postava.

P.S. Jsem magor do Harryho Pottera, vyrostla sem na něm, filmy nemusim ....filmaři to zkazili.

P.P.S. asi si udělám dračí knihu :D

Skřítek a sluníčko.

Naštěstí už mám recitační soutěž za sebou (bez postupu samozřejmě) a teď se můžu soustředit na jiný věci... třeba na divadlo, na psaní a na školu. To poslední sem myslela smrtelně vážně! Možná že je to jen nezvyk ale ty dvě trojky co sem dostala na vízo a průměry který mi z některých předmětů vycházej mě nutí k mlácení hlavou o zeď... ne nebudu jaderný fyzik ani ubohý, chudý učitel matematiky a proto matiku ani fyziku potřebovat nebudu, nedostanu se ale na vejšku jestli bude povinná matura z matiky a já jí neudělám že?! (Nejsem na tom zas tak špatně jak to asi vypadá ale nejsem na tom upřímně ani nijak hvězdně.)
Takže sem si pod návalem školní snahy udělala úkol z němčiny, aneb odporný překlad naprosto nesmyslného textu o práci jisté paní, která umí faxovat, i když se faxy skoro nepoužívaj (to tam ale nebylo...asi nás prostě potřebovali naučit slovo fax které je jednoduše Fax :/ ten jazyk nechápu)

Dneska po škole sem byla na tréninku (hraju floorball) a dostalo se mi naprosto nevídané pochvaly od spolužáka, který taky hraje a kterého sem bránila. Ten kluk hraje samozřejmě v klučičím družstvu ale protože nás bylo málo hrál s náma. Nechci řešit pochvalu, chci řešit kluka. Vždycky sem měla pocit že je to kluk co sou mu úplně jedno nějaký namyšlený fotbalisti (hraje se mnou mimochodem i na piáno) a všelijaký klučičí nedostatky postrádá, že je to zkrátka skvělej kámoš. Ale dneska (tak jako už několikrát) se ukázal můj velký omyl, ten kluk s námi totiž hraje jen aby si dokázal že to umí. Je moc smutný že si musí něco dokazovat a je to o dost smutnější že si to dokazuje přes nás (čti: 'přes náš ubohý pseudotým'). Nechal se dokonce přemlouvat aby s námi dneska hrál, což byla sranda, věděl totiž že musí hrát- jinak bysme hráli tři na čtyři, tak šel druhému týmu pro dresy ale že hrát nebude, dresy přinesl čtyři (i když byly potřeba jen tři že!?)  a sedl si na lavičku. Holky ho vážně prosily až nakonec náš guru svolil... je to zajímavej kluk.
Ani nevíte jakou jsem měla radost když sme je porazily.

Naše drahá třídní nám oznámila že je vyhlášená literární soutěž která trvá do 30.dubna a že není tématicky omezená. Jediné omezení je : poezie - max. 4 básně a povídky- max 5 listů A4.
Chtěla bych se zapojit, měla bych aspoň záminku něco napsat ale vůbec nic mě nenapadá, kdybyste měly někdo nějakej super filosofickej námět na povídku a chtěly byste se podělit budu nadšením padat ze židle.

Protože je nejlepší ze všech, vyrovná se tomu jen soundtrack z 2. části sedmého dílu, a to jen trochu:)

Pokud se chcete zasmát zavítejte na Krásná.cz já to udělala a už je po depresích... spolehlivě rozesmějí hlavně ta 'hrozně důležitá témata' :D.

Jarní epištola básníku pesimistovi.

Recitační soutěž je zlo...

Mám ráda poezii, opravdu mám, ale když vás nutěj předstoupit před porotu a  zarecitovat je mi to už milé méně. Nechtěla sem tam jít, vlastně jsem sama sobě slíbila že tam letos nepůjdu, je to dobrovolné říkala sem si... nikdo mě nebude nutit... JAK NAIVNÍ JSEM BYLA... ne jen že mě sprostě donutili jít na recitační soutěž, ještě mi to oznámí dva dny předem a usmívají se na mě. Jenom proto že hraju trochu divadlo nejsem stroj na učení textů. Dost sranda je v tý škole.

Předělávali nám fyzikárnu, což je dobrý, už si tam aspoň nepřipadám jak vetřelec z dvacátého-prvního století, ale dost mě štve že tam máme lavice po třech... to znamená že jsou jen dvě řady lavic, prostřední řada se rozdělí a... to je ten problém, neboť sedim v prostřední řadě a teď mě donutili sedět s tou největší pí*ou z celé naší třídy... Ha Ha Ha, sranda což? ale co už, je mi to fuk, stejně sem celou hodinu duchem nepřítomna :D 

Dneska o němčině (když mi hlavou vrtalo jak někdo mohl vymyslet tak nechutnej jazyk) mě napadlo že vlastně nemám z té své drahé třídy asi nikoho kromě dvou lidí ráda. Všichni ostatní mi šíleně lezou na nervy a opravdu nevím jak to další 4 roky vydržím, příští rok mě čeká lyžák (aneb ztrapněme koho můžem, vyškrábejme si navzájem oči a nakonec skočme v hromadné štvanici z lanovky), potom asi zájezd do itálie, spousta výletů, nakonec v oktávě maturák, poslední zvonění... bude to fakt humorné. Jako vždy.

Nemám na společné akce se třídou dobré vzpomínky, vždy sem byla na straně utlačovaných, přičemž z utlačovaných se nakonec vyklubaly ještě větší svině než z ostatních a podkoply mě většinou nejhorším možným způsobem, nakonec mi ale vždycky někdo brečel na rameni a mě ho bylo líto. 

Já na rameni nikdy nikomu nebrečela (pokud nepočítám velké primové fiasko s chatkama).

Já brečím vždycky sama.

Protože je NAŠE, tedy měla být.

To barevný pozadí mi má namluvit že se nic neděje víš?

Zase neděle.

Nemám ráda neděle. Nemám je ráda víc než pondělky, neděle totiž znamená konec víkendu a to se mi nelíbí.
Teď zním jako nějaká pomatená dilina odpusťte prosím ale já naprosto netušim, co budu dělat zejtra v tom komunistickým ústavu kterýmu taky lidi říkaj škola. Tejden nicnedělání je za mnou a já bych si dala ještě jeden.... nebo dva, klidně i tři fakt by mi to nevadilo... :D.
Ano odpočinula sem si, ano dodělala jsem některý důležitý věci a hrála i trochu na klavír... takže to byl celkem plodný týden. MĚ SE TAM ZEJTRA NECHCE... DO MOJÍ MALÉ VŠEDNÍ REALNÉ HNUSNÉ KONZUMNÍ SPOLEČNOSTI ZVANÉ : 'MOJI DRAZÍ SPOLUŽÁCI'
ne... stop! musim se vzchopit :D fakt se ze mě stává dilina...

Viděla sem dva filmy (už zase sem ve slově viděla málem napsala Y.. a to mám prej z češtiny jedničky... :D)... První byl 'Koralína a svět za tajnými dveřmi' tenhle film sem chtěla vidět už hrozně dlouho,se svojí bývalou 'nejlepší' kámarádkou sme na to šli dokonce do našeho komunistického kina... bohužel nepromítali, přišli sme jen my dvě :/ (to víte, jakmile to není 'slunce seno jahody' tak se to u nás nechytne...), takže sem se na to konečně koukla a byla sem nesmírně příjemně překvapena, na to že to je film pro děti a animák k tomu, je to docela strašidelný (jen trochu ale víc než byste u takovýho filmu čekaly) a děj je dobře vymyšlenej a rychle to ubíhá, ale přeci jen JE to pro děti :D.
Druhý film byl 'Mary a Max' a i když je animák i tohle, neřekla bych že by se líbil malým dětem, řeknu k tomu už jen že jestli je to opravdu podle skutečné události, je ten náš svět opravdu divný místo.... rozhodně doporučuju :)...

Tady je pár fotek z prázdnin:

myslim že to nepotřebuje komentář...  

...stejně jako tohle ↓

Konec konce najdete na konci konce.

Je zvláštní že včera když jsem článek již napsala, měla jsem kdoví proč chuť napsat článek další. Dnes se mi do toho ale vůbec nechtělo a tak ho píšu až teď, rozhodla sem se totiž že se budu snažit dělat věci pravidelně a dodělávat různé moje "projekty" (říkejme těm načatým blbostem jako třeba rozepsaná povídka, nebo rozšitá taška tak vzešeně - projekty) dodělávat do konce, jinak to nepude...totiž já trpím chronickým nedokončováním věcí, utíkám od jednoho k druhému a pak na to doplácím, většinou docela tvrdě...

Nevím jestli ste si všimly jak to všechno letí, všechno... řekla bych že škola před chvílí začala a už bude další čtvrtletí (což mi připomíná že bych měla zamakat) nedávno mi bylo deset, pamatuju si jako dnes jak jsem šla dělat přijímačky na gympl, všechno tam pro mě bylo tak nové, neokoukané... pak jsem stála před tou komunistickou budovou a hledala na  tom prokletém cáru papíru svoje číslo - 516 (ne nebylo tam 500 lidí... vlastně ani nevim proč to byly tak vysoký čísla) a našla sem ho... v ten moment, v ten jeden moment sem byla snad doopravdy šťastná. Desetiletá, šťastná budoucí studentka osmiletého gymnázia, kolem které stáli její budoucí spolužáci a ona si to ani neuvědomovala. Byl duben a v červenci, (přesněji 2. července 2008) sem stála na letišti ve Frankfurtu a se svou neohroženou kamarádkou J., klukama O. a V. a vedoucí K. sme nastupovali do letadla směr Kanada....jo ten měsíc potom byl super... víte tábor je dobrej ale nemáte ani zdání jak skvělej je tábor v zahraničí s lidma z cizích zemí, kdy prostě musíte mluvit anglicky i kdybyste nechtěly (a že mě se nechtělo)... ale svoje ovoce to přinese věřte mi, doteď sem v angličtině nejlepší ve třídě... ale to je vedlejší a vychloubání nemám ráda zfackujte mě někdo...
A teď tady sedím čtrnáctiletá a přesto pořád na stejném bodě.... jak ráda bych se vrátila do svého věku deseti let, jak ráda bych si zopakovala letní tábor v kanadě a taky adapťák našeho gymplu a udělala tolik věcí jinak... ale tím se nemá smysl zaobírat co?

Kam se podělo to "budeme přátelé na celý život" kam se poděl Mirek Dušín a ostatní? Dobře, teď vážně ... Mirkovi jsem se vždycky vysmívala a Červenáčka sem nenáviděla ale... jejich přístup a zodpovědnost k životu všude okolo sebe postrádám, jejich spolehlivost a věrnost v přátelství a především PŘEDEVŠÍM čest a obrovskou hrdost... potřebuju vědět že opravdoví, praví přátelé na celý život opravdu existují...

Potřebuju obejmout jinak uschnu.

A co na to Jan Tleskač?

Protože JE to sice sra*ka ale na deprese nejlepší.... 

prázdninově

Mám zasloužené jarní prázdniny, konečně!

Opravdu si pamatuju jak mi byl dřív ten týden málo a teď bych nejradši líbala nohy všem potentátům co se podíleli na zavedení tohohle týdeního nicnedělání. Dobře, mám samozřejmě naplánovanejch spoustu aktivit ale na prázdninách je dobrý to, že tě nehoní pocit že něco nestíháš, na všechno je (zdá se) dost času.

Takže sem vyspalá a dobře naložená, připravená na těch šest dní co mi ještě zbývají... jak já miluju prázdniny.

Musím se zmínit o naší nové divadelní hře. Totiž, možná sem se tu již zmiňovala o tom, že působím v jistém divadelním/loutko-hereckém spolku a že je tak trochu nečinný. Vysvětlim to takhle: když mi bylo pět, moje mamka se podílela na založení takové herecké skupiny pro děti, postupem času se rozrůstala a generace mých spolužáků (jen ti jaksepatří inteligentní) se mohla připojit a hrát s námi převážně loutkové kusy... všechno vesele pokračovalo, než se jistý pán (tatínek chlapce a dívky kteří s námi hráli) nerozhodl (bylo mi jedenáct) že s námi nacvičí čarodějova učně. S NÁMI není správné slovo, v čarodějově učni jsou jen tři dívky...do své hry vzal tedy všechny chlapce a tři dívky - svoudceru a její dvě nejlepší kamarádky (které v našem spolku ani nebyly).......

Zbylo nás pět... :D ne kecám, zbyly jsme tři holky. Křivda a to velká :(

Přijde vám to hloupý, možná  jako výlev rozmazleného fracka jenže si musíte uvědomit že jsem šest let chodila někam kde jsem měla kamarády, bylo to pro mě strašně důležitý a některý zážitky z divadla jsou pro mě dodnes skvělou vzpomínkou... takže tu hru cvičili asi rok a půl, a rok a půl jí pak hráli, zdálo se že se divadlo pro nás navždy uzavírá... až jednoho dne ... (zní to pateticky já vím :D)... nám jeden náš režisér oznámil že s námi nacvičí novou hru. Jen s pěti holkama :D - SATISFAKCE... Jmenuje se to "Dům Bernardy Ablové" a je to hrozný drama :)....

Obsah vám vylíčím  jindy, teď du fotit... 

P.S. a čtu Obraz Doriana Graye

Protože je to klasika :D

Kmitočty kmitočují a řeknu vám že je to velmi vzrušivé.

Nedávno sme se spolužačkou přemýšlely (!) nad druhým a třetím stupněm přídavného jména "vzrušující" (takový normální gymplácký nápady), došly sme k závěru že druhý stupeň je vzrušivější a třetí stupeň tedy musí být nejvzrušivější. Přijde mi to jako strašná hloupost ale opravdu sme nad tím uvažovaly dlouho (a musím vám říct že to bylo opravdu vzrušující :D ). Možná vám přijde že tohle neni dobrý téma pro článek, ale čtěte dál protože jak mě znáte, skáču od tématu k tématu.

Musím se pochlubit s tím, že sem byla druhá v okresním kole anglický olympiády, tudíž jsem náhradník do kola krajského. Jsem na sebe náležitě hrdá :) (dobře konec vychloubání).

Včera jsem koukala na dva filmy... první se jmenoval "Trhliny" a pojednával o prostředí anglické internátní školy a co se stane když do ní nastoupí španělská dívka.... druhý film se jmenoval "The Runaways" a byl to film o stejnojmenné kapele, hrála v něm Kristen Stewart a Dakota Fanning.
Třetí film který jsem viděla už v pátek, se jmenuje "Pokání" je dost známej a mrzí mě, že jsem se na něj podívala až teď ale hlavně že jsem to udělala, protože mi zajistil depresi na celý víkend (za což sem fakt vděčná) nicméně film je to krásnej... dál o filmech mluvit nebudu protože bych určitě zase vybuchla ohledně ČSFD... (snad jen že jsem moc přála oscara Garymu Oldmanovi a je mi fakt líto že ho nedostal).

Jaká slova používáte nejčastěji? Přistihla jsem se že teď hodně (hodně, hodně, hodně) používám slovo "Běsný", což je slovo naprosto dokonalý.. (nebo taky ne), taky hodně říkám "zlohlod" nebo v naší třídě kultovní "ty kret*ne" jak hezké...

jsem hodně unavená a proto píšu takový nesmysly/sra*ky a proto je tam tolik gramatických chyb, musim se učit němčinu a zemák.... to bude vzrušivé... :D

snad se ozvu zejtra....

Protože vystihuje tolik lidí :)...

odkud jsou moje rýmy

Hledáte básníci rým?

Já už nehledám. 

V hlavě prázdno mám.

Tak prázdno,

jako ve vesmíru.

Ztratil jsem víru.

A slovník slov

která se rýmují.

Josef Škvorecký-...na tuhle bolest nejsou prášky

Dobře, jen pro ilustraci.

Často teď přemýšlím(!) o věcech co říkají lidi a zamýšlím se nad tím jak něco takového můžou vůbec vypustit z pusy... dám jednouduchej příklad: Ti nabubřelí kritičtí blbečci z ČSFD myslí si že když oni daj tři *, všichni dají tři *???? napíšou o "Zkrocený hoře" (ne že bych ten film nějak milovala ale...) že kdyby to byl film o vztahu muže a ženy nikoho by nezajímal... ale (světe div se) on to NENÍ film o vztahu muže a ženy ... JE TO FILM O LÁSCE DVOU MUŽŮ A JE TO TAK POSTAVENÝ, tedy žádného KRET*NA by nemělo ani napadnout o tom přemýšlet jako o vztahu muže a ženy, neboť to tak nebylo a nikdy nebude.... a o tom ten příběh celej je. Kdyby to bylo o muži a ženě, nikdo by to nenatočil drazí experti přes film a vztahy... PROSÍM MYSLETE OBČAS. 

Štve mě že ovce jsou jenom ovce, kdyby totiž ovce nebyly jen ovce byl by svět krásnější... všechno by bylo jednodušší kdyby lidi přemejšleli jako ovce (aspoň občas). Nebo kdyby teda lidi nebyli lidi ale kdybysme rovnou byli všichni ovce a jediný co by nás zajímalo by byla pastvina, vlna a vůně okolních věcí.... ale musím se skrátka smířit s tím že udatný černý čtyřrohý Othello bude stále jen beran (tedy bude patřit k ovcím) stejně jako statečná Zora, chytrá Slečna Maplová, a starý Sir Ritchfield.... ano vím že vy nevíte o čem (o kom) mluvím, kdyby vás to náhodou zajímalo přečtěte si "Glenkill-ovce vyšetřují" chvíli přemýšlet jako ovce je uklidňující... už čtu druhej díl :D

NEBERTE MĚ VÁŽNĚ VÁŽENÍ.... DÍKY

Protože oni prostě vědí o čem mluvit.

jinak jsem úplně v pořádku ...

zima

Mám zimu ráda, ale jen když je mi teplo... pro nechápavé/ospalé/blbé/případně retardované (můžete být kombinací všeho co já vim) vysvětlím znovu: Ráda se dívám z okna jak sněží a piju u toho čaj.... Ráda se kouluju se sedmiletým bratrem v případě že sem dostatečně zateplená bundou, šálou, rukavicema, čepicí, tlustejma ponožkama, zimníma botama a oteplovákama, ráda bruslim po zamrzlim rybníku (ovšem zateplená stejně jak už bylo řečeno) ale naprosto nenávidím situace (jako je každé všední ráno) když se bojím vylézt z postele abych náhodou neumrzla nebo neskončila s rampouchem u nosu. Víte, my bydlíme na vesnici, a topíme dřevem takže se musí vždy najít někdo ochotný vstát v pět ráno abysme měli na šestou hodinu raní krásně teploučko.... to se ovšem moc často nestává (i když musím uznat že tatínek udělal v tomto směru již značné pokroky).

Když už mluvím o pokrocích, pozoruji že my všichni, ať si to uvědomujeme nebo ne děláme neustále pokroky...jednoduchý příklad: já a moje blogy... Můj první blog byl virtuální útulek kam za celou jeho působnost zavítal jeden jediný člověk a to já sama. Muj druhý blog byl o tom jak miluju svoje SBéčka a jak ráda je obíhám. Blog číslo tři byl o celebritách a kusovkách. Blog číslo čtyři pixelky, kusovky, občas něco o mě. Blog číslo pět chabý pokus o fashion blog. Pak následovala dloooouhá asi dvouletá pauza a teď tady Blog číslo šest pokus o jakýsi "vyjádřenísvýchpocitůavybitísvénenávistivůčiokolí" blog (i když by se dal považovat za číslo sedum neboť sem v určitou chvíli smazala všechny články a začala od nuly). No nevím jaký máte názor vy ale já mám rozhodně pocit že sem ušla dlouhý kus cesty a tohle (myslim ten blog) je to co mě baví, ano opravdu mě baví to sem všechno psát. :D

Mimochodem nad nenávistí vůči své nejlepší kamarádce jsem přemýšlela dosti důkladně (děkuju eraser že mi v této souvislosti pomohla osvětlit pár věci - totiž že se tohle nestalo jen mě) a došla jsem k závěru že se hrozně toužim tý holky zbavit a najít si jinou nejlepší kámošku ale .. asi mi bude líto až se to jednou stane. Doufám že to bude co nejdřív ... ať už to mám za sebou...

Protože když už Johna, tak pořádně :)

Toť vše.

proč máš ty trojky??? prostě je mám....

Včera se rozdávalo vysvědčení... nevím jak u vás ale u mě naprostá katastrofa, dezolace vlastní osobnosti a to že jsem kdysi měla samý jedničky už nikoho nezajímá.

Opravdu mi moc nepomáhá že je to teprve pololetí a že si to přece opravim, co??? že si to neopravim??? hmmm taky možnost, ale ta horší hádám... DOST !!!!!

Dost o podivných institucích jako je škola .. pojďmě se bavit o jiných věcech, neříkám o příjemných věcech, ale o jiných určitě.

Pokud někdo z vás četl minulý článek víte, že momentálně trpím naprostým rozkladem osobnosti a že sice doufám že se z toho vyhrabu, ale že pravděpodobnost je mizivá. Každopádně jsem přečetla knihu!!!!!!!

Ano asi po měsíci jsem zase přečetla knihu. (vím že někdo nepřečte knihu ani za rok ale já sem dřív přečetla klidně i tři knížky za tejden, knihy ke mě prostě patří jako ... dobře radši žádný přirovnání!!!) A jsem na sebe náležitě hrdá... :D (že by se na mé ironické tváři mihl úsměv?).

skladba kterou hraju na piáno... nádhera že? :/

Může člověk nemít rád svou nejlepší kamarádku? (asi otázka nad kterou budu přemýšlet) 

dík že mě posloucháte

vypustím vás za rohem

Větu v nadpisu jako vždy ignorujte a soustřeďte se jen na to že sem tady zase a že máte mít na tváři úsměv jako prase. Dobře, to měl být pokus o velice neohrabaný vtip+rým takže toho radši zase nechám a budu se věnovat smolení tohoto článku.

Je pravda že jsem tady chvíli (21 dní) nebyla ale omlouvat se nebudu, nejste moje matka, pokud vás zajímá co že jsem dostala ze slohu o kterém jsem psala v minulém článku ... dostala jsem dvojku, chyběly mi čárky či co... Každopádně když už jsem u známek... prohlašuju že mám nejhorší vysvědčení co jsem kdy měla a slavnostně přísahám že jsem připravená ke každé špatnosti/ že se polepším :D, ne že by mi na tom nějak děsně záleželo ale přeci jen ... asi trochu jo a navíc bych se v budoucnu chtěla dostat na nějakou vejšku a to se špatnejma známkama nepůjde....

Poslední dobou je ve škole/na výtvarce/ na piáně/ doma/ na netu a vůbec všude, děsná nuda. Je to určitě jen můj pocit a je to tím že nejsem schopná něco dělat, neposlouchám co mi lidi říkaj a pod rouškou "psaní" nedávám pozor ve škole což mi někteří spolužáci tolerují s tím že jim mám taky něco napsat. HA HA HA HA HA !!!!!  Směju se vám drazí přátelé, kdybych opravdu něco psala měla bych alespoň částečnou omluvu že všechno tak flákám ale nemám. Nic totiž nepíšu. Poslední povídku jsem dopsala před měsícem a upřímně mě to hluboce štve jenže... nevím jak sama sebe donutit k jakékoliv akci, počínaje přípravou čaje, uklizením pokoje, přečtením knihy a nakreslením návrhu mé výtvarkové absolvenské práce konče.

Možná mě až děsně štve jak jednoduše mi to všechno prochází, kdyby se někdo konečně zvednul (kromě mé matky) a řekl mi do očí že na všechno seru, možná bych začala hrát na piáno, psát povídky a úkoly, učit se francouzsky a kreslit zcela přirozeně... jenže...

Jdu se pokusit něco napsat/přečíst/učit se/... držte palce :D

Možná vám tenhle článek přišel zbytečný ale pro mě mělo obrovskou cenu ho napsat a vypsat všechny tyhle sra*ky.... DĚKUJU

nějakej nadpis..

ahoj, ahoj, ahoj! (pokud jste viděly film řada nešťastných příhod tak právě teď vidíte hrabě olafa :D )

zřejmě u mě platí filosofie- upravený diář upravená mysl, neboť mám  nový diář a mám pocit že toho do školy dělám víc a mám lepší výsledky (a přitom mám čas na spoustu kravin...) momentálně jsem ale dost naštvaná neboť máme zejtra psát kontrolní sloh (máme systém typu: napište si to doma a tady to pak přepíšete... máme totiž úplně vymatlanou učitelku) a já nemám ani čárku. Ne snad že bych nad tím nepřemejšlela ale... prostě i to nejde... máme čtyři témata(který jsou ale podle mého názoru naprosto na nic) : 

1. charakteristika-já

2. charakteristika-můj oblíbený literární hrdina

3. vlastní životopis

4. popis děje co rád/a dělám

Protože o sobě psát nechci zbývá mi jediná možnost - charakteristika mého oblíbeného literárního hrdiny a tady nastává ten problém.... kterýho "hrdinu" vybrat. Ne že bych jich měla oblíbených tolik ale knih jsem četla hodně... přemejšlela jsem o Bilbovi Pytlíkovi z Hobita ale to by bylo docela těžký a navíc naše učitelka je tak blbá že ani neví že existuje nějakej pan J.R.R. Tolkien. hmm.... budu nad tím ještě uvažovat...kdybyste měli někdo nějakej nápad napište mi ho... teď mě napadlo ... co pana Wonku ? no já fakt nevim, jsem v loji..... !

Další bod mého dnešního článku bych chtěla věnovat filmu " Půlnoc v Paříži " od mého oblíbeného Woodyho Allena.

Film se mi líbil, ano není to už typický Allen ale to jsme zažili už u "Vicky, Christina, Barcelona" a nikomu nám to moc nevadilo. 

Tento nejnovější Allenův kus vypráví příběh Gila Pendera, romantika milujícího 20. století v paříži a lidi kteří v ní žili, který žije se svou snoubenkou která ho tlačí do věcí které nechce dělat a nemá pochopení pro jeho touhy a pocity.

Gil se jednoho dne o půlnoci vydá na procházku paříží, zabloudí a nastoupí do auta které ho odveze do paříže za doby, kterou si tak vysnil poznat, potká zde slavné lidi té doby a mluví s nimi, přátelí se s nimi a dokonce jim dá předčíst svou knihu.....

Nejvíce mě rozesmál Salvátor Dalí který pořád jen opakoval že se jmenuje Dalí a že všude vidí jednorožce....

Rozhodně stojí za to abyste se na film podívaly !!!!

Vřele doporučuji.

Poslední věc kterou bych chtěla sdělit je : jelikož začíná období kdy všichni dělají přijímačky na své vysněné školy, chtěla bych vám všem popřát ať si splníte svůj sen a na školu se dostanete....HODNĚ ŠŤESTÍ!!!!

loučím se, jdu psát sloh... :D

                                          

růžový diář a problém co nešel vyřešit...

K vánocům sem dostala diář, je dokonalej, na každý den jednu stranu, jednoduchej, žádný hovadiny... má jednu jedinou vadu- je růžovej a jsou na něm zlatý kytky (!).
Dnes sem ho vytáhla neboť ho už zejtra budu potřebovat a řeknu vám jen jedno.... už není růžovej :D

To jen k úvodu, jak jste si možná všimli mám na pozadí andulky, vysvětlení je jednoduché : žádný jiný pozadí který by nebylo růžový, puntíkovaný nebo naprosto ohavný jsem nenašla, můj design má ale jednu obrovskou chybu a to že komentáře mají šedé pozadí, kdyby někdo (kdokoliv) věděl, jak ho změnit na bílé ochotně ho vyslechnu :D

Zejtra je škola, je pravda že sem měla spoustu úkolů a pravda je taková že je pořád mám :) jediný co sem udělala bylo že sem si přečetla zemák... moje předsevzetí je v tahu...

Přesně takový vlasy bych chtěla mít, (je to sice hodně dost dilinovský dávat sem fotky z we♥it ale to nevadí) přijde mi že je to strašně...hmm...hezký !? asi jo, hezký.

To je ode mě dnes vše, užijte si školu :/

rok konce světa...

Včera bylo 1.1.2012 a začal tak nový rok, rok který pro mnoho lidí znamená mnoho změn či předzvěst něčeho dobrého, stejně tak jsou ale lidé kteří věří že rok 2012 bude posledním rokem pro všechny obyvatele naší planety.
Já jakožto racionálně smýšlející dívka (echm echm) myslím, že žádný konec světa nenastane, jediné co bude v ten den hrozného bude masové šílenství větší části američanů a jiných národů, kteří budou zmatení a hysteričtí.....

Mám divný pocit že už je zase nový rok a děsim se zítřka neboť jak všichni víme zítra je opět škola.... nenávidim první den po prázdninách, ale ještě že je to úterý a nemuseli jsme tam už dneska to bych nepřežila.

Jelikož vánoční prázdniny jsou již u konce budu muset změnit pozadí blogu... fakt problém říkáte si ale víte kolik času mi to obvykle zabere ? :D

Doufám že nejste z těch co ty tuny úkolů na prázdniny budou dělat teprve teď, já sem na úkoly ani nehrábla a vzhledem k tomu že jsou to většinou referáty tak to nemůžu opsat ve škole... to je na nic.