neni na něj název

Bezvětří

V bezvětří starých ran,

v krajkoví ctnostné špíny, 

pod křídlem líných vran, 

jež slétly do roviny,

žiji sny tesklivé:

mrtvý se dívá z hlíny

do světla na živé 

a na tančící stíny

v ulicích Ninive.

                Jaroslav Seifert ze sbírky 'Jablko z klína' (1933)

      

Mám Seiferta ráda a i když sem jeden čas nemohla přenést přes srdce že to byl komunista pochopila sem potom že to v té době bral jako jedinou možnost...tehdy to tak asi prostě vypadalo. Pak už snad vystřízlivěl.

Uklidňují mě jeho krásné, jakoby s lehkostí napsané verše a zdánlivá jednoduchost, neskrývaná pointa. Zároveň si v něm i náročnější čtenář najde svoje a i jeho čtenářské buňky jsou složitostí myšlenky (snad) uspokojeny.Líbí se mi že i přes to že se neuchýlil k volnému verši, jsou jeho básně hodny dlouhého přemýšlení a jsem hrdá že to byl Čech a mohu si tak jeho dílo vychutnávat  v originále, což o většině mých oblíbených básníků říci nelze.

Dnes končí prázdniny a i přes to že jsem toho měla naplánovaného mnohem víc než jsem nakonec stihla jsem si je docela užila, jediné co mě hodně štve je, že hezky je až dneska, zrovna v den kdy musím sedět doma a zabývat se hrůznými slohy a projekty do školy....asi to moc hrotim.

Uvědomuju si tíživou skutečnost že naprosto netušim co bych chtěla v životě dělat, baví mě psát, ale upřímně nevím jestli by mě bavilo JEN psát, navíc kolik lidí se v dnešní době uživí jen psaním? kolik z tisíce? 0,2 člověka? nevím a asi to ani nechci vědět, možná že se chci utopit ve vlastní nevědomosti, nevědomosti o životě a o tom co bych podle mnohých měla dávno znát, 'o tom jak to chodí' du zvracet...(nebo radši ne)

jen něco co sem našla v počítači.

Protože sem umřela smíchy :)