Mám ráda poezii, opravdu mám, ale když vás nutěj předstoupit před porotu a zarecitovat je mi to už milé méně. Nechtěla sem tam jít, vlastně jsem sama sobě slíbila že tam letos nepůjdu, je to dobrovolné říkala sem si... nikdo mě nebude nutit... JAK NAIVNÍ JSEM BYLA... ne jen že mě sprostě donutili jít na recitační soutěž, ještě mi to oznámí dva dny předem a usmívají se na mě. Jenom proto že hraju trochu divadlo nejsem stroj na učení textů. Dost sranda je v tý škole.
Předělávali nám fyzikárnu, což je dobrý, už si tam aspoň nepřipadám jak vetřelec z dvacátého-prvního století, ale dost mě štve že tam máme lavice po třech... to znamená že jsou jen dvě řady lavic, prostřední řada se rozdělí a... to je ten problém, neboť sedim v prostřední řadě a teď mě donutili sedět s tou největší pí*ou z celé naší třídy... Ha Ha Ha, sranda což? ale co už, je mi to fuk, stejně sem celou hodinu duchem nepřítomna :D
Dneska o němčině (když mi hlavou vrtalo jak někdo mohl vymyslet tak nechutnej jazyk) mě napadlo že vlastně nemám z té své drahé třídy asi nikoho kromě dvou lidí ráda. Všichni ostatní mi šíleně lezou na nervy a opravdu nevím jak to další 4 roky vydržím, příští rok mě čeká lyžák (aneb ztrapněme koho můžem, vyškrábejme si navzájem oči a nakonec skočme v hromadné štvanici z lanovky), potom asi zájezd do itálie, spousta výletů, nakonec v oktávě maturák, poslední zvonění... bude to fakt humorné. Jako vždy.
Nemám na společné akce se třídou dobré vzpomínky, vždy sem byla na straně utlačovaných, přičemž z utlačovaných se nakonec vyklubaly ještě větší svině než z ostatních a podkoply mě většinou nejhorším možným způsobem, nakonec mi ale vždycky někdo brečel na rameni a mě ho bylo líto.
Já na rameni nikdy nikomu nebrečela (pokud nepočítám velké primové fiasko s chatkama).
Já brečím vždycky sama.
Protože je NAŠE, tedy měla být.
To barevný pozadí mi má namluvit že se nic neděje víš?
Jooo! Přečtu too!
OdpovědětVymazatJá jsem stroprocentně přesvědčená, že se maturity nedožiju a za pár okamžiků mě někde srazí zmrzlinovej vozík, tak se o to nestarám. Svojí třídu mám v rámci možností fakt ráda, želbohu oni mě ne.
Já brečím sama a potichu. Ta tvá věta zní bolestně.Připadají ti brečící lidé krásnější než jindy? Mě totiž ano, tolik moc.A tak jsem krásná- jako ostatní plačící- sama. Je zvláštní, když pláčeme před ostatními, je to něco niterního a oni říkají, ať nepláčeme.Mám ale jednu zelenookou, která mi (když pláču) říká ať pláču.Je to od ní hezké :) Protože mám dojem, že pokud pláčeme tak plakat chceme. Neplakej.
OdpovědětVymazatUsmívat se uvnitř je krása, určitě je to z tebe vidět.
Dá se plakat bez důvodu? Proč, no, přesně. Podzim je deštivý, není?
OdpovědětVymazat